A tady je jedno nový demo na soundcloud:

Jmenuje se Ice. Vzniklo jako skladba do reklamního videa s Petrem Svobodou, hokejistou a střelcem zlatýho gólu v Naganu někdy v listopadu. Teď jsem ho ještě remasteroval pomocí UAD Precision Limiteru, EQ a Multibandu. Reverb je SpaceDesigner z kolekce Logicu. Channel kompresory jsou CLA-2A od Waves. Použitý syntezátory jsou na obrázku – základ jsou TAL syntezátory, moje oblíbený emulace Rolandu Juno, SH-101 a TAL Noisemaker, což je hybrid inspirovanej lecčím z 80. let. TAL dělá skvělý věci většinou jako VST a AU pro Mac i PC a všchno dělá zadarmo, s možností přispět přes PayPal.

Už za měsíc bychom měli odletět do Granady, kde budeme natáčet. Držte nám palce!

Víc zde:

DÁRCOVSKÁ KAMPAŇ

We are going to record our third studio album. We have recieved an offer which we cannot refuse. To work with a producer, who has made records that we love. But we need funding. Part of the money we have but we still need more. That is why we are turning to you OUR FANS to ask you to sponsor us. more info here:

DONOR KEBAP

Chcete-li, sdílejte. Budeme rádi. / Share if you want.

Téma Agáty vzniklo na iPadu v NanoStudiu, pak zas přešlo do Logicu, kde jsem dělal postprodukci:

Závěrečný téma pro scénu na přejezdu je tady. Závěr nakonec zvukař filmu Dan Němec ustřihnul a dal tam zvuk ohňostroje, což se mi ve filmu moc líbilo, ale sem dávám původní verzi, protože to má svoje finále.

A kromě toho, což asi nikdo moc neví a ani neregistroval, jsem dělal i obě hlavní hudební pekla do filmu: hudbu pro stripshow a hudbu do Frankieho auta.

Tady je hudba pro stripshow. Já jsem to původně chtěl udělat hodně ve stylu 90. let – jako eurodance – protože mi to sedělo k postavě, kterou Michal Nohejl, jinak můj kamarád a kolega z Mods hraje, ale Zdeněk Jiráský chtěl něco tvrdšího, jako Prodigy. Tomu jsem přizpůsobil rytmiku a zvuk hlavního synťáku, ale stejně jsem se snažil, aby celek zněl co možná “nejhůř”, protože v Progidy občas slyšim i něco “dobrýho”, kvalitního, co k Frankiemu moc nesedělo. Výsledek je tady:

Hudba, která hraje u Frankieho v autě, vznikla jako vtip. Bavili jsme se před pár lety s kamarádem Lukášem Franzem – Tucznakem, co dělá mimojiné pro The Prostitutes plakáty, o new rave. Hádali jsme se, kolik času člověk potřebuje na “vytvoření” tracku s nálepkou new rave a myslim, že jsme se vsadili, že za 10 minut já udělám skladbu a on na to vymyslí název a udělá obal. Nebyl to lehký úkol, protože skladba sama trvá 3:18, takže na “skládání” bylo času málo. Dělal jsem to v GarageBandu a část loopů jsou samozřejmě z banky Applu, ale ani v tom se myslim skladba neliší od své konkurence. Lukáš vymyslel, že se skladba bude jmenovat příznačně, podle luminiscentních barev, co byly tehdy in, b.l.a.c.k.i.s.n.o.t.a.c.o.l.o.r. a “projekt” dostal nazev Choke/Swallow. Skladba pak hnízdila v našich iTunes a občas jsme ji provětrali jako DJs. Když chtěl Zdeněk nějakou “rychtu” do scény v autě, byla to moje první volba. Představoval jsem si, jak Frankie ještě jede na dojezdu z “mosteckýho kokeše” a tahle hudba mu zůstala v přehrávači vlastně ještě od noci.

Tady je odpověď Native Instruments ze 4.1. 2012:

Hello Martin Prikryl,

this is a known issue. The development department has already fixed it within the
upcomming release. We appreciate your understanding and thank you for your
cooperation.

Let me know, if I can be of any further help.

Best regards
Andreas, Native Instruments Support Team

Jako primární analogový lampový front-end se nově v racku objevil channel strip Universal Audio LA-610, kombinující předzesilovač z pultu stejné značky z roku 1962 a kompresor hodně podobný klasickému LA-2A, svatému Grálu studiové techniky. Zatím bojuju s tím, jak si vytvořit dostatečný headroom, což je problém komentovaný na většině internetových fór, ale i tak – po chvíli hledání – jak předzesilovač, tak kompresor zní skvěle s jakýmkoliv vstupním signálem. Zatím se tento channel strip skvěle osvědčil s elektrickou kytarou a zpěvem. U kytary si umím představit natáčet jen tak, bez aparátu. Ekvalizér mě zpočátku trochu děsil svou jednoduchostí, ale osvědčil se svou neoblomnou muzikálností – ať děláte, co děláte, zní to dobře.

Tady je prezentační video Universal Audio o natáčení na originální konzoli UA 610:

Do mikrofonního parku přibyly tři mikrofony: Brauner Phanthera a stereopár Neumann KM 184. Phantheru jsem vybral naslepo, podle ukázek na internetu, recenzí a doporučení. Oproti o něco levnějšímu Phanthomu má podle ukázek i na základě krátké zkušenosti mnohem vyváženější podání v celém spektru a nebudu tak často zapínat de-esser. Na většinu zpěváků, kteří se tu u mě objeví, by to měla být ideální varianta, zabackupovaná stále vlastnictvím AKG C-414b XLS a kopií lampového Neumanna (ten si poradil i s hlasem, co zněl spíš jako nástroj z dílny N.U. Unruha). Společně s LA-610 tvoří Phanthera mě lahodící řetězec. Malé Neumanny naopak zapojuju do páru SSL Alpha Logic – jednak proto, že jiný stereovstup odpovídající kvality nemám, ale i proto, že SSL ekvalizér umožňuje bezpečně a dobře upravit signál už na vstupu – celkem beze strachu, že tím člověk něco pokazí.

Jako dárek jsem od firmy Universal Audio obdržel akcelerační kartu UAD-2 Duo obsahující základní zásuvné moduly LA-2A Classic Audio Leveler, 1176LN / 1176SE Classic Limiting Amplifiers, Pultec EQP-1A a Realverb Pro. Dárek se ovšem okamžitě ukázal jako trojský kůň – ty samé emualce například od Waves znějí v porovnání o dost digitálnějším a placatějším zvukem (i přesto, že jsem je donedávna považoval za zázrak) a tak už vlastním v UAD balení i dokonalou emulaci 24-stopého magnetofonu Studer A800, která dokáže skutečné zázraky v boji za analogizaci nahrávky, Cooper Time Cube Mk II, fascinující delay, který se buď dá použít jen pro “zesílení” zvuku jeho zdvojením (umí dokonalé superkrátké časy) nebo jako skvěle znějící analogové echo. Neodolal jsem také u Roland CE-1, emulace nejslavnějšího efektu Boss Chorus Ensemble chorus/vibrato, a i když jde o něco, co se hodí jen zřídka, těžko teď sáhnu po jiný modulaci. Precision Mastering kolekce tří pluginů (multiband, EQ a limiter) posunula můj mastering taky o něco dopředu. U multibandu je potřeba zacházet velmi opatrně s jednotlivými parametry a především s šířkou jednotlivých pásem, ale presety jsou dobrej způsob, jak začít. Mně pomohla zkušenost s multimaximizery od Waves, takže už jsem věděl, co všechno s takovým “přístrojem” lze dělat. Jen maximizer jsem do UAD nekoupil a dál budu používat pluginy od Waves jako L2 nebo Renaissance Compressor. Nemluvě o tom, že občas věším na master i Renaissance Axx, kytarový kompresor, a líbí se mi to.

Jedna “drobnost”, koupená jako rychlý, kompromisní řešení těsně před koncertem byl Hartke předzesilovač pro akustickou kytaru Acoustic Attack z Guitarparku. Vyzkoušel jsem ho na prodejně a k mému překvapení to hraje skutečně velmi slušně. Díky možnosti přimíchávat k signálu harmonické zkreslení můžete hlavně asi u levnější kytary nebo levnějšího snímacího zařízení dosáhnout slušného, plného zvuku. Já to moc nepoužil, ale ekvalizér ano a dokázal “vykousat” všechno, co bylo v signálu na obtíž a zesílit to, co chybělo.Používal jsem svou kytaru Martin OM-42 s L.R. Baggs snímačem M1, kde mám dlouhodobě problém s interferencemi okolo 500-600 Hz při zesílení přes obyčejné combo. Acoustic Attack to všechno vyřešil a kytara zní příjemně, akusticky a čistě.

V sekci SOUND STUDIO najdete případně updatovaný kompletní gear-list.

Hudba z filmu je pár dní nominovaná na Cenu kritiky za rok 2011 a z toho mám radost. Saša Michailidis z Radia 1 projevil zájem něco z filmu zahrát a tak jsem sednul a začal hledat, co by se tak z těch duchařin a minimálů dalo pustit do rádia.

Mám v plánu sem postnout část demo nahrávek, který se do filmu nakonec nedostaly, ale nejdřív teď a tady: jeden remix hlavního tématu filmu. Pojmenoval jsem ho “Chci” podle toho, co chce ve filmu Agáta, a je to vlastně mix dvou hlavních témat dohromady.

Objevil jsem první lístky na koncert na slevových serverech. Není to žádný zásadní zlom, jen smutné připomenutí toho, že hudební fanoušci si hudbu svou hamižností vytunelovali a sami rozhodli, jakou pro ně má hodnotu. Alternativní scéna zatím nenašla kličku, jak to přežít. Jednoho dne nám k poslechu zbydou ti, co se, v jakékoliv tělesné poloze, procpou do televize a na Evropu 2, a co to následně vymění za sponzorský hadry.

photo by Tomáš Nosil, Instinkt

Může vůbec někdo vyrobit lubovku pod deset tisíc, která má co říct k tématu a zaslouží si pozornost? Respektive, ještě jinak, může Cort, americká značka vyrábějící v Indonézii, vyrobit kytaru, kterou byste si koupili za peníze a dokonce byste si ji vzali před lidma na pódium? Omlouvám se za tak položenou otázku, ale ještě nedávno jsem si ji vážně kladl.

Za posledních pár let jsem zkusil hodně Cort kytar, protože když přijdete za Vítkem na Jungmaňák, vyhnout se tomu nelze. Zatímco jdete obdivovat nebo kupovat kytary z custom shopu Fender, nebo se necháváte unést dokonalým zvukem krabiček Zvex, Vítek na vás spolehlivě vyrukuje s “neuvěřitelnou kytarou, která hraje jedna báseň za peníze, který nestojej za řeč”. Nelze upřít, že například některé kopie PRS od Corta hrály skvěle. Ale slovní spojení PRS, Cort a kopie je to poslední, co “classic rocker” potřebuje mít na pódiu, když vám jde o super zvuk stejně tak hodně, jako o image. A mě jde navíc ještě trošičku víc o tu image.

Až donedávna se mi Cort produktová řada jevila neinspirativní a okopírovaná, čerpající navíc z oblasti hard & heavy. Tedy pro kluky, co chtěj hrát “taky jako Satriani”. Jenže já už nejsem kluk a jako Satriani hrát nechci (a nebudu, ani kdybych chtěl). Moje idoly slovo technika neznají, takže jsem se jí taky nezabýval. V souboji s Fenderem, Gibsonem, Rickenbackerem a Gretschem neměl tedy alespoň mně Cort co nabídnout.

Kytara, která mě skutečně zaujala byla až Cort Source – vlastně kopie Gibsona ES-335, která za tu neuvěřitelnou cenu hraje opravdu skvěle. Ale já už měl originál, takže nic….

První Cort, kterého jsem koupil, byl nějakej “cortocaster”, stál 2500 korun a já ho koupil jen proto, abych si z něj mohl udělat lampičku na zeď. Jako zdroj mihotavého světla je dodnes neporazitelný, jako zdroj zvuku jsem ho raději netestoval.

Mou druhou kytarou od téhle americko-indonézské značky se před třemi týdny stal Cort Yorktown s Bigsby a oranžovým lakem.

Svět se změnil. Nic už nebude jako dřív.

Je krásná. Není to Gretsch, jak se trochu tváří stylingem, ani Gibson L-5, kterému se nejvíc podobá konstrukčně, ale je to jedno, protože je to kytara s klasickým designem a stačí pár tónů a je jasné, že tohle není “cortogretsch”, kytara z pouti, co je jí nejlíp na zdi nad krbem.

Od pohledu je tu všechno přesně tak, jak má být ve filmu z padesátých let. L-design, mechanika ve zlatě, ozdobné lemy, vykládání v perleti a Bigsby. Jen to Bigsby stojí pět tisíc, když si ho objednáte zvlášť. Takže takhle k němu dostanete za pár tisíc navíc skvělou kytaru.

Při hře bez zapojení se už projevují její téměř nadpřirozené akustické vlastnosti. Hraje! A hraje relativně nahlas, zcela vyváženě ale především subjekivně krásně. Není to uplně na táborák, ale při brnkání doma vám poskytne dostatečný akustický výkon.

Po zapojení do zesilovače budete ohromeni. Zkoušel jsem na trojkombonaci VOX Pathfinder 10 (doma, čístý i zkreslený), Fender Twin Deluxe (malý klub, akustický koncert) a Hiwatt Custom 100 (větší klub s volume doprava). Už doma s minivoxem jsem se téměř tetelil blahem nad čistým zvukem, při fuzzu jsem si připadal jako rebel, a když jsem zapojil delay s krátkým echem, šel jsem si vyčesat kohouta a přeleštit koně, dal jsem sbohem rodný hroudě a odjel do Memphisu.

Čistý zvuk je samozřejmě u tohoto typu kytar to nejdůležitější a Yorktown hraje jako kytara z uplně jiné cenové kategorie. Inspiruje i omezence jáko jsem já k hraní v oktávách a bez trsátka. Oba snímače mají nádherný zvuk, krkový neni zahuhlaný, kobylkový neni usyčený, dohromady vytvářejí ideální akustický sound. V porovnání s mým Gibsonem ES-335 z Custom Shopu je Cort v čistém zvuku silným rivalem. Vlastně ho třeba v “akustičnosti” tónu totálně poráží. Je skoro jedno, jaký použijete aparát, ale Fender Twin Deluxe je můj nejoblíbenější s touhle kytarou.

Když omylem sešlápnete na koncertě s Hiwattem overdrive, Yorktown dostane epileptický záchvat. Rozhouká se a rozvibruje tak, že budete mít co dělat ho udržet na řemenu a budete se bát, že se rozskočí. To ovšem není žádná novinka u jakékoliv lubové kytary, takže to se musí spíš přičíst jako mínus mně. I když kytarista Kevin Walker z Killing Joke to se svym Gibsonem ES-295 nějak umí. Ve všech pro tuhle kytaru normálních situacích jsem byl ale jednoduše nadšen – hraje přesně tak, jak byste si od tohoto typu kytary přáli.

Velkou předností je krk, který je prostě parádní a je také řemesně zpracován na nejvyšší úrovni z celé kytary. To mě přivádí myšlenkou k těm dvěma vyhlodaným dírám ve tvaru klíče “f” na vrchní desce těla. Ty jsou totiž důkazem toho, že to asi opravdu dělají ručně. Zřejmě tříleté děti.

Kosmetické prvky jako je vykládání a lem jsou ale bezchybné a vskutku impozantní. Impozantní je i to, že kytara, kterou jsem koupil, neodpovídá kytaře, kterou má být. Zatímco oficiálně má Yorktown na všech fotografiích při této konfiguraci stříbrnou mechaniku, já mám zlatou. Na obrázku je přepínač snímačů nahoře, já ho mám dole (což je naštěstí lepší). Podložení přepínače černým plastem, resp. kvalita toho plastu, je jediný faux pas týhle kytary, ale už jsem si zvykl. Mám taky jiné vykládání a místo vintage tuners s bakelitovými úchyty ala Gibson mám kytaru s kovovou zlatou ladící mechanikou. Zřejmě Cort Custom Shop.

Samolepky držící kabely uvnitř těla se hned odlepily, ale zase jsem je přilepil a už drží. Něco trochu rachtá někde pod pickguardem, ale je to skoro neslyšitelné a trochu vrže Bigsby, což se zřejmě dá odstranit kapkou oleje. Úlet je, že kytara se po přivyknutí teplotě místa, kde se hraje, téměř vůbec nerozlaďuje, a to ani při inteligentním použití vibrata (Tady Satrianové bacha! Nemá to zámky!)

Shrnuto a podtrženo: Jen snob jako já by si Cort Yorktown nekoupil, když touží po lubové elektrické kytaře. Ale i mě okamžitě zlomila. Je nádherná, krásně hraje a za ty peníze si jen těžko můžete koupit něco lepšího. Nejen v hudebních nástrojích.

Doporučená hudba: Elvis Presley, Wes Montgomery, Chet Atkins, Gene Vincent, George Benson

Photo set here.